Miloši, Miloši, do tvého článku se nevešlo téma, které běžce hodně rozděluje. Totiž rozcvičení. Tak tě doplním.

Má, léty osvědčená metoda je nerozcvičovat se. Opravdu, nedělám si legraci. Někteří renomovaní běžci to přímo zakazují. Vždyť běh sám o sobě je pěkná rozcvička. Je pouze nutné prvních pět až deset minut vždy začínat zvolna, pomalu se rozbíhat, tělo se zahřeje, krev se pořádně rozproudí, endorfiny začnou pracovat a vám patří celý svět. Mně to takhle maximálně vyhovuje. To rozcvičování mě fakt nebaví a jsem z Borku, tam stačí běhat, už tak jste za exoty. Ještě tak dělat Pražáky z Vesničky mé střediskové. Navíc, v pět hodin ráno, když vybíháme před prací a je třeba prosinec, sněží a teplota klesá pod nulu, není na nějaké rozcvičování prostor. Chce to rovnou vyběhnout a zahřát se pohybem. Ale pozor, to neplatí po doběhu, tam je strečink dobrý a jak na něj vám poradíme nejlépe na našich výbězích po Plzeňském kraji.

Další takovou věcí, která se mezi běžci hodně řeší, je technika dýchání. To je při běhání mé celoživotní trauma. Vtip je v tom, že byste měli dýchat spíše nosem. Zejména v zimě se budete lépe bránit nachlazení. Narovinu, mě to nejde. Mám celoživotní rýmu a prý i zúžené nosní průduchy. Dokonce mě nějaký doktor přesvědčoval k operaci. Kdepak, to raději dýchat pusou. Vám to ale půjde, pěkně nosem, možná tak napůl pusa a nos. Pěkně více do břicha a méně do hrudníku. Tím do sebe dostanete nejvíc kyslíku, který absorbují plíce a krví ho roznesou do  svalů. Čím víc, tím lépe. Dýchání je věda. A rytmus? Ideálně na dva kroky nádech a na dva kroky výdech, tedy rytmus 2 na 2. Jestliže běžíte pomalu někdy 3 na 3 nebo i 4 na 4.

 

Share This